_

Plížím se lesem, je tma. Jediný orientační bod, který je vidět se rozléhá pode mnou. Stojím na zalesněným kopci. Lesopark. Listí. Skrze září rudý nápis. Děsím se přízraků neprožité minulosti. Tesco. Podobnost škatulky s mojí představou dřívějška se čím dál tím víc rozchází, čím blíže se blížím k patě kopce. Les šumí městským shonem. Neklid. Jsem v polovině kopce. Docházím na palouk. Les rozkrývá jedno ze svých mnoha tajemství, přicházím k pravoslavnému kostelu. Dřevěná konstrukce vysušená každoročním přívalem vedra. Došky. Trámy ukrývající bezpáteřní živočichy, červy pomalu ujídající svůj domov bez představy o dopadu jejich činorodosti. Střílny. Malá okénka v malém stavení. Rudý nápis pulzuje. Žádná okénka obrovité budovy. Tesca. Půjdu do Tesca? Před stavením stojí holčička. Šest. Hlídá. Uvnitř se svítí. Uvnitř je mše. Pop mluví. Holčička si hraje s bublifukem. Fouká bubliny. Dech, vánek, psýché. Bubliny praskají, psýché se uvolňuje do okolí. Nevědomě vdechuje život. V Tescu jsem si koupil banán. Hrál tam pop.